Category: Kultura

Praha 21. srpna 2026 – Dnes u Navona Records vychází nové album skladatele Josepha Summera, které nahráli přední čeští virtuózové – hornista Radek Baborák, houslista Josef Špaček a pianista Miroslav Sekera.

Vztah amerického skladatele Josepha Summera k české hudbě sahá do 70. let, kdy studoval u Karla Husy. Spolupráce s Miroslavem Sekerou začala v roce 2003; právě ten mu později představil Josefa Špačka a Radka Baboráka. Album Poems of Devotion, které vzniklo v pražském Studiu Martínek, přináší několik Summerových komorních děl: virtuózní Little Rock pro sólový lesní roh, Shakespearem inspirovanou The Tempest Sonata a cyklus Four Poems of Devotion věnovaný skladatelově manželce. Krátce po lednovém natáčení umělci program provedli koncertně v newyorské Carnegie Hall. Navona Records v blízké době vydá několik dalších alb s Radkem Baborákem v roli sólisty, včetně videoklipu z brněnských Vodojemů na Žlutém kopci.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=QJNiZ1Gdq2Q

Zdroj: PARMA Recordings CZ s.r.o.

https://www.navonarecords.com/catalog/nv6863/

---

Často kladené otázky

Praha 20. srpna 2026 – Letošní NeverMore 68 na Výstavišti Praha se uskuteční za každého počasí již tento pátek 21. srpna od 14.00 hodin u Bruselské cesty a v Křižíkových pavilonech. S ohledem na nepříznivou předpověď, a především bezpečnost návštěvníků i účinkujících, bude část programu přesunuta z venkovních prostor do Křižíkových pavilonů B a C. Program zůstává nabitý a návštěvníci se mohou těšit na debaty, výstavy, živé vysílání, kulturní program i další připomínky srpna 1968.

V Křižíkově pavilonu C bude nově umístěna podcast stage, v pavilonu B pak video stage. Stánky zapojených organizací najdou návštěvníci uvnitř obou pavilonů. Výstavy a instalace zůstanou částečně ve venkovních prostorách a částečně se přesunou pod střechu podle aktuálních podmínek.

„Chceme, aby si návštěvníci mohli NeverMore 68 užít bezpečně a naplno, proto jsme se rozhodli část programu přesunout pod střechu. To nejdůležitější ale zůstává. Setkání, debaty, příběhy a připomínka toho, co pro naši společnost znamenal srpen 1968,“ říká k přesunu akce do vnitřních prostor Barbora Šubrtová, autorka NeverMore 68.

Návštěvníci se mohou těšit mimo jiné na debaty Přepište dějiny, Café Evropa, speciální program Českého rozhlasu a České televize, výstavy věnované příběhům exilu a represí, program Dárek pro Putina, vystoupení Jaroslava Hutky, premiéru CzeXperimentu i večerní projekci filmu Miloše Formana Taking Off.

• Podcast stage: Křižíkův pavilon C
• Video stage: Křižíkův pavilon B
• Stánky organizací: Interiér obou pavilonů
• Výstavy: Částečně venku a částečně uvnitř

Hlavní partner akce:

Alza.cz a.s.

Partneři:

Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa a Magistrát hl. m. Praha.

Hlavní mediální partneři:

Český rozhlas Radiožurnál, Česká televize

Mediální partneři:

Český rozhlas Rádio Praha, Aerokina, Prague City Tourism, Rádio Wave

Zapojené instituce:

Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa, Muzeum paměti XX. století, Ústav pro studium totalitních režimů, Příběhy bezpráví, Národní filmový archiv, Kancelář demokratických sil Běloruska, Gulag.cz, Memorial Česká republika, Političtí vězni, Dekomunizace.cz, Člověk v tísni, Pulse of Europe a Prague Civil Society Centre.

Ve spolupráci s:

Zastoupení Evropské komise v ČR, Rakouské kulturní forum, Městská knihovna Praha, Univerzita Karlova

Zdroj: Výstaviště Praha, a.s.

---

Často kladené otázky

Praha 17. srpna 2026 – Už tento pátek 21. srpna se Výstaviště Praha opět stane místem největší občanské připomínky okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Pátý ročník festivalu NeverMore 68 nabídne od 14:00 do 23:30 hodin debaty, výstavy, dokumentární projekce, živé vysílání i kulturní program. Letošní ročník s mottem “Příběhy těch, kteří tu chyběli“ připomene osudy statisíců lidí, kteří po roce 1968 odešli do exilu i to, co jejich odchod znamenal pro československou společnost. Vstup na celý festival je zdarma.

NeverMore 68 se za pět let své existence stal největší připomínkovou akcí výročí okupace Československa a platformou, která propojuje historiky, pamětníky, kulturní a vzdělávací instituce i širokou veřejnost. Letošní program připomíná nejen samotné události srpna 1968, ale také jejich dlouhodobé důsledky – ztrátu lidí, kteří odešli, a změny, které jejich nepřítomnost přinesla kultuře, vědě, školství i veřejnému životu.

Přijďte dřív. Program začíná už odpoledne

Kdo chce z festivalu vytěžit maximum, neměl by čekat až na večerní program. Už během odpoledne nabídne NeverMore 68 řadu debat a setkání, která propojí historii se současností. Na programu jsou mimo jiné Přepište dějiny Martina Gromana a Michala Stehlíka nebo debata Café Evropa s Michaelem Žantovským, Michopulosem a Foltýnem. Významným tématem bude také Operace Asanace, o níž se bude diskutovat za účasti Jaroslava Hutky. 

Silné zastoupení budou mít také média. Český rozhlas Radiožurnál nabídne speciální vysílání a součástí programu budou také debaty Českého rozhlasu a České televize. Festival tak i letos vytvoří prostor pro veřejnou diskusi o historické zkušenosti, současných geopolitických hrozbách i hodnotách, na nichž stojí demokratická společnost. Hlavní mediálními partnery akce jsou Český rozhlas Radiožurnál a Česká televize.

Tank T-55, který připomene srpen 1968

Výraznou připomínkou samotné okupace bude tank T-55, který se objeví u Křižíkova pavilonu B. Návštěvníci tak uvidí přímo v prostoru Výstaviště jeden ze symbolů vojenské invaze, která v srpnu 1968 zásadně změnila život tehdejšího Československa.

V Křižíkově pavilonu B zároveň proběhne celodenní program iniciativy Dárek pro Putina. Světlana Witowská a Jindřich Šídlo zde od 10:00 do 18:00 hodin uvedou speciální program věnovaný bezpečnostní situaci v Evropě i okupaci Československa v srpnu 1968. Účast přislíbilo téměř 30 hostů a část programu bude vysílána živě na sociální sítě.

Příběhy exilu, výstavy i nové instalace

Po celý den budou návštěvníkům přístupné výstavy a instalace věnované lidem, kteří byli nuceni opustit Československo, i těm, kteří se stali terčem komunistické represe. ÚSTR představí výstavu Špioni! Kulaci! Fašisti! Češi a Čechoslováci v hledáčku sovětské tajné policie, Paměť národa připomene osudy československých exulantů a Muzeum paměti XX. století výstavu Tigrid: Novinář, exulant a politik. Příběhy bezpráví připomenou lidi, kteří přišli o život při útěku za svobodou. 

Díky, že můžem představí interaktivní Mapy okupace a Mozaiku příběhů, které návštěvníkům zprostředkují historické události prostřednictvím autentických vzpomínek a dokumentů. Novinkou letošního ročníku je mezinárodní výstava Russian Brotherhood běloruského grafického designéra Artura Vakarova, která prostřednictvím deseti plakátů připomíná různé podoby ruského imperialismu a propojuje zkušenosti Československa s dějinami Polska, pobaltských států, Gruzie, Moldavska, Ukrajiny a Běloruska. 

Na Výstaviště dorazí také bibliobus Matylda Městské knihovny v Praze. Od 15.30 nabídne tematickou literaturu věnovanou roku 1968, exilu, totalitním režimům a moderním dějinám. V 16.30 naváže beseda Rok 1968 – příběhy svobody, exilu a odvahy.

Hudba Jaroslava Hutky a večerní film Miloše Formana

Historická témata se během dne propojí s kulturou. Jaroslav Hutka se představí nejen jako host debaty věnované operaci Asanace, ale také v hudebním programu festivalu. Večer pak přijde na řadu letní kino a film Taking Off, první americký film Miloše Formana natočený po jeho odchodu do emigrace. Projekci doplní dramaturgický úvod od Díky, že můžem.

Součástí letošního programu bude také premiéra CzeXperimentu, Národní konstelace rok 1968, která rozšíří kulturní a společenskou část festivalu.

„NeverMore 68 pro mě není jen připomínkou jednoho historického data. Je to den, kdy se na jednom místě potkávají příběhy lidí, kteří byli nuceni odejít, s otázkami, které se týkají i naší současnosti. Letos bych návštěvníkům určitě doporučil přijít už odpoledne – program je opravdu nabitý. Osobně se těším například na debaty Přepište dějiny a Café Evropa, na živé debaty Českého rozhlasu a České televize, ale také na tank T-55 u Křižíkova pavilonu B a večerní projekci Taking Off. NeverMore 68 je podle mě nejpůsobivější právě tím, že historii nejen připomíná, ale umožňuje o ní společně mluvit a přemýšlet,“ říká Tomáš Hübl, předseda představenstva Výstaviště Praha.

Připomeňme si společně, proč svoboda není samozřejmost

Pátý ročník NeverMore 68 připomene osudy lidí, kteří po okupaci odešli do exilu, ale také jejich význam pro společnost, kterou opustili. Československo tehdy ztratilo vědce, lékaře, umělce, sportovce, novináře, pedagogy, podnikatele i celé rodiny. Pro mnohé nebyla emigrace svobodnou volbou, ale důsledkem politické situace, v níž jim komunistický režim znemožnil žít podle vlastních hodnot.

Záštitu nad akcí převzal předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Více informací: www.navystavisti.cz

Pátý ročník NeverMore 68 se uskuteční 21. srpna 2026 od 14:00 do 23:30 hodin na Výstavišti Praha. Vstup je zdarma.

• Hlavní partner akce: Alza.cz a.s.
• Partneři: Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa a Magistrát hl. m. Praha.
• Hlavní mediální partneři: Český rozhlas Radiožurnál, Česká televize
• Mediální partneři: Český rozhlas Rádio Praha, Aerokina, Prague City Tourism, Rádio Wave
• Zapojené instituce: Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa, Muzeum paměti XX. století, Ústav pro studium totalitních režimů, Příběhy bezpráví, Národní filmový archiv, Kancelář demokratických sil Běloruska, Gulag.cz, Memorial Česká republika, Političtí vězni, Dekomunizace.cz, Člověk v tísni, Pulse of Europe a Prague Civil Society Centre.
• Ve spolupráci s: Zastoupení Evropské komise v ČR, Rakouské kulturní forum, Městská knihovna Praha, Univerzita Karlova

Zdroj: Výstaviště Praha 
https://www.protext.cz.

---

Často kladené otázky

Praha 17. srpna 2026 – Po úspěšném koncertu v roce 2026 se Vangelisova hudba vrací do Prahy. Přijďte si vychutnat jedinečnou hudebně-vizuální show a výjimečnou poctu jednomu z nejvýznamnějších průkopníků elektronické hudby. Speciálním hostem večera bude Daniel Hůlka, který zazpívá legendární píseň Ráj.

Hudba, která zásadně utvářela atmosféru filmového eposu 1492: Dobytí ráje (1492: Conquest of Paradise) a podmanila si světová kina i miliony posluchačů po celém světě, zazní 21. dubna 2027 v pražském O2 universu. Po mimořádném úspěchu koncertu v roce 2026 se Vangelis Original Symphonic Concert vrací jako velkolepá pocta tvorbě a odkazu řeckého skladatele Vangelise. Výjimečný večer propojí monumentální symfonické aranže s dechberoucími vizuálními projekcemi, které diváky zavedou do nezapomenutelných světů Vangelisovy hudby. Vedle kultovní skladby Ráj v podání Daniela Hůlky zazní také slavné melodie z filmů Blade Runner, Chariots of Fire, Hořký měsíc, Bounty či Alexander.

Ústřední píseň Ráj v podání Daniela Hůlky

Speciálním hostem koncertu bude Daniel Hůlka, jedna z nejvýraznějších osobností české hudební a muzikálové scény. Diváci jej znají především z titulních rolí v legendárních muzikálech Dracula, Hrabě Monte Cristo nebo Jekyll & Hyde. Jeho nezaměnitelný hlas a mimořádný pěvecký projev dodávají Vangelisově hudbě jedinečnou emocionální sílu. Právě skladba Ráj, česká verze ikonické Conquest of Paradise, svou monumentální melodií a silným emocionálním nábojem dokonale ladí s Hůlkovým pěveckým stylem. Není proto náhodou, že se stala jednou z jeho nejvýraznějších interpretací.

Vangelis za hudbu k filmovému eposu 1492: Dobytí ráje získal prestižní ocenění v podobě Zlatého glóbu. Samotná ústřední melodie však dávno překročila hranice filmového plátna – stala se celosvětovým fenoménem a dodnes zní při významných sportovních událostech, slavnostních ceremoniích i dalších výjimečných okamžicích po celém světě.

Vangelis: génius hudebních obrazů a průkopník elektronické hudby

Evangelos Odysseas Papathanassiou, známý po celém světě jako Vangelis, patří mezi nejvýznamnější hudební skladatele 20. století. Svou jedinečnou tvorbou zásadně ovlivnil podobu filmové hudby a stal se jedním z průkopníků elektronické hudby. Jeho kompozice spojují symfonickou monumentalitu s moderním elektronickým zvukem a dodnes inspirují posluchače i hudebníky napříč generacemi.

Za hudbu k filmu Ohnivé vozy (Chariots of Fire) získal prestižního Oscara. Mezi jeho nejslavnější filmové soundtracky patří také kultovní hudba k filmu Blade Runner režiséra Ridleyho Scotta, epická hudba k historickému velkofilmu 1492: Dobytí ráje, soundtrack k filmu Alexander, hudba k psychologickému dramatu Hořký měsíc (Bitter Moon) režiséra Romana Polanského i k dobrodružnému snímku Bounty, v němž zazářily hvězdy jako Mel Gibson, Anthony Hopkins, Daniel Day-Lewis a Liam Neeson.

Hudebního nastudování se ujme uznávaný britský dirigent Pete Harrison, který má dlouholeté zkušenosti s interpretací filmové hudby. Pod jeho taktovkou vystoupí jeden z nejrespektovanějších českých symfonických orchestrů specializujících se na scénickou a filmovou hudbu. Vangelis Original Symphonic Concert nabídne mimořádný hudebně-vizuální zážitek, který připomene nadčasovou sílu Vangelisovy tvorby.

Vstupenky jsou v prodeji v sítích Ticketportal a Ticketmaster.

Zdroj: JVS HOLDING GROUP

www.jvsholding.cz

---

Často kladené otázky

Praha 10. srpna 2026 – Hudebník Oto Bunda ze Slovenska natáčí dokumentární film Halgató: Píseň mojí duše – první film na světě věnovaný tomuto unikátnímu hudebnímu žánru. Natáčení proběhne v Čechách a na Slovensku ve spolupráci s předními romskými hudebníky.

Unikátní žánr

Pro halgato je typický pomalý procítěný zpěv, který se podle ústní tradice už po staletí používá ke sdělení obsahu, jenž se jinak sdělit nedá – nese v sobě hluboké emoce, zpívá o ztrátě, lásce i bolesti. Jeho síla spočívá v emocionální otevřenosti interpreta a v textech, které vždy vyprávějí skutečné příběhy. V současnosti probíhá příprava žádosti o zapsání halgata na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

“Halgato se nezpívá lehce. Je to opak hudební povrchnosti, která je dnes tolik rozšířená. Halgato je o otevírání něčeho, co normálně držíte zavřené. Bojím se, že pokud o tom teď nenatočím film, příští generace už nebude vědět, co to je a proč bylo halgato součástí života jejich předků,” říká Oto Bunda.

Hudebník upozorňuje, že halgato se postupně vytrácí ze života Romů a s ním mizí i porozumění jeho hlubokému významu. Ve filmu chce divákům ukázat, co pro něj žánr znamená, jak mu ho předali předkové a co může nabídnout dalším generacím.

Oto Bunda nasbíral zkušenosti během působení v divadle Romathan, ve spolupráci s Českou filharmonií a sborem Čhavorenge. V současnosti vede pěvecké workshopy v rámci projektu Songs of Roma, se kterým odehrál koncert i na festivalu Glastonbury.

Jak film podpořit

Film vzniká výhradně z darů. Přispět lze na platformě Donio.cz do 11. 9. 2026. Teaser k filmu vznikal ve spolupráci s vynikajícím kytaristou Milanem Angelem Novákem a kameramanem Kurtem Neubauerem.

Více najdete na oficiálním webu halgatomovie.com a webových stránkách spolku Roma Culture Collective z. s.

Zdroj: Roma Culture Collective  
https://www.protext.cz.

---

Často kladené otázky

Šen-čen (Čína) 8. srpna 2026 – Společnost DJI a Isabelle, ikona oceněná na festivalu v Cannes, spojují hlasy dvou žen napříč staletími – film byl natočen výhradně na kameru Osmo Pocket 4P

Společnost DJI, vedoucí světový podnik v oblasti civilních dronů a technologií pro kreativní natáčení, představila FAMILIARITÉ, originální krátké video, v němž hraje hlavní roli a které kreativně režírovala Isabelle Huppertová a jež bylo natočeno výhradně pomocí kamery DJI Osmo Pocket 4P. Toto video není jen technologickou ukázkou, ale také zamyšlením nad literaturou, pamětí a tichou spřízněností, která spojuje ženy napříč časem a kulturami. Zároveň je dokladem toho, jak kamera, která se vejde do dlaně, nyní dokáže nést plnou váhu filmového vyprávění.

Když se setkají dvě neústupné vize

Vše začalo společnou vizí Isabelle Huppertové a společnosti DJI: neústupnou oddaností obrazu – tomu, co lze na obrazovce vidět, cítit a co zůstává nevyřčeno.

Během své kariéry, která zahrnuje více než 120 filmů, několik ocenění za nejlepší ženský herecký výkon na festivalech v Cannes a Benátkách, Zlatý glóbus a nominaci na Oscara, se Isabelle Huppertová stala synonymem toho, co dokáže vyjádřit beze slov – pohledu beze slov, zdrženlivého mikrovýrazu, emocí zprostředkovaných těmi nejjemnějšími prostředky. Společnost DJI se po celou dobu své existence z technického hlediska snaží dosáhnout podobného cíle: zachytit ty nejjemnější nuance světla a pohybu pomocí stále výkonnějších a nenápadnějších nástrojů.

Ve filmu FAMILIARITÉ se tyto dvě snahy spojily. Isabelle Huppertová se postavila za kameru a utvářela nejen svůj herecký výkon, ale i vizuální jazyk videa – a jako nástroj k jeho realizaci si vybrala Osmo Pocket 4P. Tato nenápadná a lehká kamera při natáčení přímo na místě prakticky zmizela, což jí umožnilo pracovat v naprosté pohodě a bez zábran a poskytlo produkci tvůrčí svobodu, jakou těžší a rozměrnější zařízení málokdy umožňují.

Pro Isabelle Huppertovou bylo první setkání s kamerou samo o sobě objevem. „Je to poprvé, co jsem viděla tak maličkou kameru – je to opravdu zcela mimořádné,” vzpomíná. „Je téměř neviditelná, a přesto zachycuje obraz s mimořádnou ostrostí a přesností. A především dokáže tak skvěle zprostředkovat emoce v obličeji a to, co se odehrávalo mezi námi, mezi mou partnerkou a mnou.” Jak poznamenává, kamera na ni nepůsobila jako zastrašující stroj a nikdy neovlivnila její herecké umění – zůstala prostě jen kamerou. Ve filmu FAMILIARITÉ technologie herecký výkon neovládá, ale naopak ho osvobozuje.

Dva hlasy, jedna známá ozvěna

Film FAMILIARITÉ nevychází z děje, ale z poezie. Je to rozhovor přesahující čas mezi dvěma ženami, které se nikdy nesetkaly, ale každá z nich proměnila svůj život v psané slovo.

George Sandová (1804–1876) se prosadila ve Francii 19. století tím, že psala pod mužským jménem – tento vzdor Isabelle Huppertová ve videu uctívá tím, že nosí pánský oblek na míru. O několik století dříve a na druhém konci světa se básnířka z doby dynastie Sung Li Qingzhao (1084–cca 1155) bránila proti bouřlivým událostem své doby prostřednictvím trvalé síly svých veršů. Obě ženy proměnily bolest svého života v jazyk, který přežil je samy.

FAMILIARITÉ spojuje tyto dvě duše ve hře světla a stínu. Báseň George Sandové „Pro Auroru” se videem vine jako červená nit a setkání vyvrcholí jediným hovorem beze slov mezi Isabelle a mladou Číňankou – ozvěnou spřízněnosti, která překračuje hranice času i kultur. Video, natočené uprostřed měnícího se slunečního světla, stínů stromů a vodních ploch tradiční čínské zahrady, zachovává poetickou, téměř mimořádnou atmosféru, která dokonale ladí s verši George Sandové. Nejedná se pouze o „setkání”. Je to vizuální příběh o ženách, sebevyjádření a svobodě.

Filmový jazyk, vytvořený výhradně v dlani

Umělecká ambice videa se realizuje prostřednictvím promyšleného filmového jazyka, který umožňuje Osmo Pocket 4P – její dvojité objektivy se stávají vlastním způsobem vidění videa. Produkční tým opakovaně zjišťoval, že scény vymyšlené na papíře bylo možné zachytit právě proto, že kamera byla dostatečně malá na to, aby se dostala tam, kam by se filmová výbava v běžné velikosti nedostala.

Rozhovor na vodě. Jedna z nejintimnějších scén videa se odehrává mezi Isabelle a její hereckou partnerkou na palubě malé veslice, která se vznáší po zahradním jezírku. Umístit tradiční filmovou kameru a její štáb do tak stísněného a nestabilního prostoru by bylo nemožné, aniž by se tím narušila atmosféra daného okamžiku. Kamera Osmo Pocket 4P se naopak do člunu přirozeně vešla, díky čemuž zůstaly obě herečky blízko u sebe a záběr ožíval jemným pohybem vody.

Plynulost v ruce. Velká část videa se skládá z plynulých, pohyblivých záběrů – plujících kolem postav, stínů stromů, knihoven a dveřních rámů, takže každý přechod se stává tichým, promyšleným gestem. Velkou část z nich natočil kameraman z ruky. Díky kapesní velikosti kamery a trojosé mechanické stabilizaci se kameraman mohl volně pohybovat a během několika sekund se připravit na další záběr, čímž zajistil plynulost záběrů a výrazně zrychlil tempo natáčení.

Široký dynamický rozsah pro vysoce kontrastní světlo. Zahradní prostředí je plné extrémních kontrastů – jasných světlých míst vedle hlubokých, vrstevnatých stínů, a to jak v krajině, tak na lidské tváři. Díky formátu D-Log2 a dynamickému rozsahu 17 stop zachytila kamera Osmo Pocket 4P plnou gradaci tohoto světla, čímž poskytla koloristovi dostatek prostoru při postprodukci a umožnila bezproblémové zvládnutí i těch nejnáročnějších světelných podmínek.

Portrétní objektiv pro tvář. Aby upoutala pozornost na ty nejjemnější výrazy Isabelle Huppertové, sáhla produkce po 60mm teleobjektivu – přirozené ohniskové vzdálenosti pro portréty, která vykresluje pleť čistě a věrně, bez zkreslení širokoúhlého objektivu, a komprimuje prostor tak, aby i ten nejjemnější posun výrazu byl jasně čitelný. Širší perspektivy (15 mm / 20 mm) zasazují každou postavu do jejího prostoru, takže každý pohyb se stává posunem v čase a dimenzi.

Díky stabilizaci a rozsahu ohniskových vzdáleností tyto perspektivy plynule navazují v jeden nepřerušovaný pohyb – a díky své pozoruhodně diskrétní, kapesní formě umožnila kamera Osmo Pocket 4P produkčnímu týmu pracovat s hlavní hrdinkou zblízka a intimně a zachytit herecky podmanivé vyprávění, které bylo dříve vyhrazeno pouze velkým štábům a těžké technice.

To znovu potvrzuje poslání společnosti DJI: dát nekompromisní obrazový výkon do rukou každého vypravěče – a dokázat, že velikost kamery nemusí nikdy omezovat rozsah příběhu.

Prezentace videa globálnímu publiku

Video „FAMILIARITÉ” bylo zveřejněno na oficiálních kanálech společnosti DJI spolu s materiály ze zákulisí a obsahem zaměřeným na tvůrce, který se věnuje jak hereckému umění Isabelle Huppertové, tak tvůrčímu potenciálu kamery Osmo Pocket 4P. Video najdete zde.

O společnosti DJI

Od roku 2006 je DJI vedoucím světovým podnikem u inovací v oblasti civilních dronů, které umožnily jednotlivcům poprvé vzlétnout, vizionářům proměnit svou představivost ve skutečnost a odborným pracovníkům zcela transformovat svou práci. Dnes se společnost DJI podílí na budování lepšího světa tím, že neustále podporuje lidský pokrok. Díky přístupu zaměřenému na řešení a upřímné zvídavosti rozšířila DJI své ambice do oblastí, jako jsou obnovitelné zdroje energie, zemědělství, veřejná bezpečnost, geodézie a mapování či kontrola infrastruktury. V každé sféře použití přinášejí produkty DJI zážitky, které obohacují životy lidí na celém světě mnohem hlubším způsobem než kdykoli předtím.

Další informace najdete na:

Webové stránky: www.dji.com

Online obchod: store.dji.com

Facebook: www.facebook.com/DJI

Instagram: www.instagram.com/DJIGlobal

X: www.x.com/DJIGlobal

LinkedIn: www.linkedin.com/company/dji

Přihlaste se k odběru našeho kanálu na YouTube: www.youtube.com/DJI

Kontakt: pr@dji.com

---

Často kladené otázky

Hollywood (Florida) 5. srpna 2026 – Společnosti Hard Rock Cafe a Coca-Cola dnes zahájily soutěž Hard Rock Rising (Hard rock na vzestupu). Tato hudební soutěž se koná ve 34 zemích a 64 pobočkách Hard Rock Cafe a poskytuje začínajícím umělcům platformu pro zahájení kariéry.

Již více než pět desetiletí vystupují na pódiích Hard Rock Cafe noví, originální umělci i legendy. Společnost Coca-Cola vybudovala globální platformu pro hudebníky prostřednictvím projektu Coke Studio L.A. Live. Nyní tyto dvě značky spojují síly, aby pomohly písničkářům, skupinám a diskžokejům nastartovat jejich kariéru.

Soutěž Hard Rock Rising se odehrává formou řady vystoupení v zúčastněných kavárnách. Umělce do dalších kol posílají hlasy místních fanoušků. Tým Coke Studio poté vybere jednoho vítěze hlavní ceny, který získá nahrávací relaci, 10.000 dolarů, vystoupení v Hard Rock Orlando a další odměny.

Přihlášky umělců lze podávat od nynějška až do 18. srpna, přičemž kola soutěže naživo se budou konat 2., 9., 16. a 23. září. Celosvětový vítěz bude vyhlášen 5. října.

„Hard Rock Café vždy spojovaly lidi silou hudby – ať už prostřednictvím tvůrčích pobytů místních umělců, akcí typu ‚open mic’, soutěží Battle of the Bands (Souboj skupin) nebo památečních předmětů z popkultury,” uvedl Eric Martino, ředitel divize Hard Rock Cafe a maloobchodu ve společnosti Hard Rock International. „Hard Rock Rising je nyní přirozeným rozšířením této mise, jejímž cílem je dát příležitost začínajícím umělcům předvést svou originální hudbu. Společně s Coca-Colou jsme hrdí na to, že poskytujeme platformu, kde mohou být hudebníci viděni, slyšeni a oslavováni ve svých komunitách a v případě vítěze i na celém světě.”

Tým Coke Studio vede výkonný producent Rob Rettberg, držitel několika platinových desek a nominovaný na ceny GRAMMY a Juno.

„Toto partnerství využívá bezkonkurenční dosah a ikonická pódia Hard Rocku a zároveň čerpá z produkčních zkušeností Coke Studio, aby proměnilo talentované hudebníky v další generaci nahrávajících umělců,” uvedl Rettberg.

Soutěž je obohacena o úplný program Hard Rock Rising, od časově omezeného menu s koktejly připravovanými z produktů Coca-Cola až po suvenýry dostupné v obchodech Rock Shops® a na shop.hardrock.com.

Aby Hard Rock rozšířil oslavu hudby a sebevyjádření, kterou soutěž představuje, i mimo pódium, navázal spolupráci s Cult of Individuality, streetwearovou značkou (vyrábějící pouliční oblečení) proslulou svými kořeny v hudební kultuře. Společně uvedou na trh tričko Hard Rock Rising a společnou kolekci oblečení.

Umělci, kteří jsou připraveni vystoupit na pódiu, se mohou přihlásit do 18. srpna. Každá přihláška musí obsahovat dvě originální skladby. Informace o přihláškách, pravidlech, podrobnostech soutěže a zúčastněných pobočkách Cafe najdete na cafe.hardrock.com/hard‑rock‑rising.

Úplná tisková zpráva

KONTAKT: Jonathan Goldman, jgoldman@golin.com

---

Často kladené otázky

Praha 5. srpna 2026 – Báro, NeverMore 68 letos vstupuje do pátého ročníku. Když se ohlédneš zpátky, jaká byla původní myšlenka, se kterou jsi festival zakládala, a změnila se za těch pět let nějak jeho role?

Nějaká větší akce, která by komplexnějším způsobem připomínala události srpna 68, mi tady chyběla delší dobu. Zásadním akcelerátorem vzniku byl ale útok Ruska na Ukrajinu a pokus o její okupaci. Dodnes si pamatuju to únorové ráno a ten hrozný pocit bezmoci, že se historie znovu opakuje. První ročník se tedy přirozeně nesl v duchu solidarity s Ukrajinou, ale v dalších letech jsme už rozvíjeli témata, která reagovala na aktuální nálady ve společnosti, ať to bylo téma dezinformací nebo role žen a médií v takových historických momentech. Od začátku bylo jedním z hlavních cílů oživení tématu okupace i v mladé generaci, protože pro mnoho lidí z generace Z je to téma stejně vzdálené jako třeba druhá světová válka. Tento cíl ostatně stále zůstává jedním z hlavních.

Každý ročník otevírá jiné téma spojené s rokem 1968. Proč letos právě exil a emigrace a co by si měli návštěvníci z tohoto tématu odnést?

Migrace obecně je v dnešním světe velmi intenzivně diskutované téma, které je pro mnoho lidí hodně emočně zabarvené. V České republice je toto téma spojováno většinou buď se strachem z imigrantů z jiného civilizačního okruhu nebo s uprchlíky s válkou zmítané Ukrajiny. Téma je velmi často zneužíváno politiky a místo racionální debaty využívají strach a jiné emoce, aby vše využili k vlastnímu prospěchu. Letošní téma by mělo Čechům připomenout, že i my jsme byli v pozici příchozích, kdy jsme byli nuceni spoléhat na jiné země a jejich obyvatele, kteří neměli s režimem v Československu nic společného. Možná mohli mít pocit, že nemáme důvod utíkat, a přesto nás přijali a umožnili nám tam začít nový, svobodný a bezpečný život. Mezi lety 1948 a 1989 odešlo podle některých odhadů až půl milionu obyvatel, kteří tady zásadně chyběli a podle mého názoru tuto ztrátu ve společnosti cítíme doteď.

NeverMore 68 propojuje historii se současností. Jak hledáš rovnováhu mezi připomínkou historických událostí a debatou o dnešních výzvách, aby festival nebyl jen vzpomínkou, ale i aktuální společenskou platformou?

Aktuálnost témat udržuje Rusko, které od dob Sovětského svazu nezměnilo vůbec nic na své imperiální podstatě a neustále ohrožuje a pokouší se okupovat své sousedy a země v bezprostřední blízkosti jako Ukrajina nebo Gruzie. Skrze trollí farmy a pátou kolonu se snaží změnit narativ a vnímání historických událostí i u nás, například nesmyslnými tvrzeními typu, že nás neokupovali Rusové, ale Ukrajinci. Udržování živé kolektivní paměti o událostech roku 68 tak, jak se staly, je podle mě životně důležité pro naši společnost a její soudržnost.

Od prvního ročníku se festival výrazně rozrostl a stal se největší občanskou připomínkou srpna 1968 v Česku. Čím si vysvětluješ, že si našel tak silnou odezvu u veřejnosti i partnerů?

Upřímně si myslím, že je to odrazem pětiletého úsilí a snahy o spojování napříč občanskou společností a organizacemi, které společně pak vytvářejí obsah na NeverMore68. A musím říct, že na akci je vidět a cítit, že jí návštěvníci oceňují a je pro ně zajímavá. Také si myslím, že lidem chyběla právě taková společná velká akce, kam by mohli 21. srpna přijít, a nejen společně zavzpomínat, ale dozvědět se něco nového o tomto zásadním historickém datu. Navíc mají jednou za rok na jednom místě všechny organizace, které se tomuto tématu věnují.

Svoboda a historická paměť nejsou samozřejmostí a dnes to bohužel občas vypadá, že velmi rádi zapomínáme. Jaká reakce návštěvníků je pro tebe tím momentem, kdy si řekneš, že to i tak dává smysl?

Když každý rok vidím, jak návštěvníci soustředěně poslouchají různé debatní panely, pročítají si texty výstav, sledující dokumenty, vím, že to má smysl. Dalším důležitým momentem je porozumění, ať mezi jednotlivými generacemi, ale obecně mezi všemi návštěvníky. Z vyjadřování politiků i „diskusí“ v online prostoru můžeme mít často pocit, že jsme společnost rozdělená hlubokým a nepřekonatelným příkopem. Staví nás proti sobě a snaží se neustále dělit na my a oni. Realita ale ani zdaleka není tak vyostřená, a i podle mnoha průzkumů je vidět, že se jako národ na těch hlavních hodnotách opravdu většinově shodneme. Třeba na tom, že patříme na západ a máme být součástí NATO, nebo že Rusové jsou spolehlivě nejméně oblíbený národ. Nenechme si tedy od politiků tuto představu vnutit, rozdělování je výhodné jen pro ně, pro nás jako národ a společnost to nic dobrého nepřináší.

Pokud bys měla jednou větou pozvat na NeverMore 68 někoho, kdo si říká, že ‘rok 1968 už je dávná historie’ a‘ že to se přece už nemůže znovu stát‘, co bys mu odpověděla?

Právě pocit, že ‘to už se dnes stát nemůže’, bývá jedním z důvodů, proč společnost přestává být vůči podobným hrozbám vnímavá. A jestli nám rok 1968 něco připomíná, pak to, že svobodu můžeme ztratit mnohem rychleji, než jsme ochotni si připustit.

Zdroj: Výstaviště Praha, a.s.

---

Často kladené otázky

Praha 5. srpna 2026 – Arthur Vakarov není pouze výtvarník, ale dlouhodobě patřil k nejvýraznějším běloruským grafickým designérům. Spoluzaložil studio Adliga, navrhoval vizuální identitu kulturních projektů, knižní obálky i plakáty a po roce 2020 se stal jedním z autorů vizuálů běloruského demokratického hnutí. Kvůli represím režimu odešel v roce 2022 do exilu, dnes působí v Polsku. V roce 2024 vytvořil cyklus 30 let diktatury. 30 plakátů, které putovaly po evropských městech a staly se základem pro další projekty, včetně výstavy Brotherhood.

Vaše plakáty ukazují, že slova jako „bratrství“, „osvobození“ nebo „ochrana“ mohou být zneužita jako nástroj propagandy. Proč jste pro novou výstavu zvolil právě motiv „Brotherhood“?

Právě paradoxy jsou úrodnou půdou tvorby. Když Rusko mluví o bratrské pomoci a zároveň zabíjí „bratry“ nebo jim bere jejich kulturu. Tvořivým kombinováním těchto krajností pak vytvářím nečekaný a atraktivní obsah.

V roce 2020 jste vytvářel vizuály pro běloruské protesty a o dva roky později jste musel kvůli hrozícímu stíhání odejít do exilu. Změnila tato osobní zkušenost způsob, jakým dnes přemýšlíte o roli umění a grafického designu?

*Pozn.: Vakarov po předvolání k Vyšetřovacímu výboru opustil Bělorusko v roce 2022. Sám říká, že „bojoval jako partyzán až do léta 2022, kdy si přišli i pro něj“.

Umění a design mohou být dekorativní. Pak je měřítkem kvality abstraktní krása dosažená talentovaným provedením. Druhým přístupem je design založený na silné myšlence. Mně se více líbí, když současné umění (a design jako jeho nedílná součást) vyzdvihuje problematiku. Dnes je však v přesyceném vizuálním toku potřeba to divákovi podat ve velmi kvalitní, přitažlivé a poutavé formě.

Moje osobní trápení jakožto nebojácného člověka a tvůrce ze mě neudělala někoho neupřímného či bázlivého. Naopak, jsem šťastný, že mohu tvořit upřímně a veřejně. Velmi soucítím se všemi tvůrci, kteří se dodnes dusí v diktaturách.

Výstava je letos součástí festivalu NeverMore 68. Co podle vás spojuje okupaci Československa v roce 1968 s dnešním Běloruskem nebo Ukrajinou? Jsou to podle vás různé kapitoly stejného příběhu?

Celkově je to jeden nekonečný příběh, a to boj za lidskou důstojnost. V historii našeho regionu je to boj s ruským šovinismem. Sjednocení Východoevropanů tváří v tvář společné existenciální hrozbě je ostatně přesně to, co se snažím předat prostřednictvím projektu RUSSIAN BROTHERHOOD.

Vaše plakáty pracují s velmi silnými symboly a minimem textu. Věříte, že obraz dokáže oslovit lidi silněji než politické projevy nebo historické argumenty? Jak takový vizuální symbol vzniká?

Nevím, který prostředek je účinnější: text, nebo obraz; literatura, nebo design; média, nebo politika. Dokonce ani nevím, zda je možné změřit jejich vliv. Dělám to, co umím dělat dobře. Ať každý uvědomělý aktér přispěje svým dílem. A lidstvo pak půjde kupředu, místo aby se valilo jako Sisyfův kámen z výšky do bažiny.

Ve svých rozhovorech říkáte, že vám režim nevzal jen domov, ale také život, který jste si v Bělorusku vybudoval. Dá se po zkušenosti exilu ještě tvořit s nadějí, nebo je umění především způsobem, jak nezapomenout?

Umění je smyslem, proč pokračovat v žití. Jako cvičení pro udržení metafyzického zdraví a síly. Fyzické zdraví samozřejmě těší, ale maximální potěšení získávám pouze z výsledků práce mozku.

České publikum si rok 1968 spojuje hlavně se sovětskou okupací. Co byste si přál, aby si návštěvníci po zhlédnutí výstavy odnesli o dnešním Bělorusku? Něco, co možná dosud nevěděli nebo si neuvědomovali?

Není žádný koncepční rozdíl mezi tehdejší okupací Československa a dnešní okupací Běloruska. Týž nedostatek zdravého rozumu, bezpráví, temno, absence svobodného vzduchu. Nikoli náhodou je jediná pseudoideologie Putina a Lukašenka založena na sovětských „skrepách“ (ideologických pilířích) – nic nového vytvořit nedokázali.

Děsí mě tato krátká paměť, která je lidem vlastní. A k tomu všemu ruská propaganda a političtí agenti Kremlu pracují bez ohledu na náklady, aby tuto historii překroutili. A východoevropský lumpenproletariát pak hlasuje pro proruské politiky. A to je velmi nebezpečné.

Kdybyste mohl k deseti vystaveným plakátům přidat jedenáctý, který by reagoval na dnešní Evropu, jaké poselství nebo symbol by na něm byl?

Obrazů je mnohem více: teď mám hotových přes 30 a nezpracované nápady dosáhly stovky. 10 je omezení platformy. Je spousta dalších postižených národů. Jsou tu i zvrácená historická fakta. Neboť v novověku utrpěli bez výjimky všichni sousedé Ruska. A nejen sousedé – ruská bota našlapala špínu široko po světě.

Vlivné progresivní činitele současné Evropy bych požádal, aby reagovali tvrdě a vysvětlovali lidem srozumitelným jazykem, proč nelze dát Rusům volnost lhát a dělat v Evropě svinstva. Znemožnit vznik lídrů, jako je Orbán.

Závěrem, co byste vzkázal těm, kdo stojí na straně agresora a jsou schopni osočovat napadenou stranu? Člověku se nechce někdy až věřit, že taková demagogie má v dnešní době prostor, co víc, je na výsluní… ostatně paralely „vrtěti psem“ můžeme hledat nejen v událostech týkajících se napadení Ukrajiny ruským agresorem či ve vaší domácí politice…

Je potřeba mluvit nejen se vzdělanou a uvědomělou částí, ale s celou společností. Jak s vesnickým traktoristou, tak s teenagery či emigranty. S každým jazykem, kterému rozumí, a z jeho informačních zdrojů. Nejen během voleb, ale neustále. Populisté to umí skvěle, je potřeba se naučit jim srozumitelně čelit.

Děkujeme za rozhovor.

Zdroj: Výstaviště Praha, a.s.

---

Často kladené otázky

Praha 5. srpna 2026 – Jaké stopy zanechala okupace Československa v roce 1968 v životech lidí i celé společnosti? Co znamenalo odejít do exilu a jaké důsledky měl odchod statisíců občanů pro českou kulturu, vědu, školství nebo veřejný život? Odpovědi nabídne pátý ročník festivalu NeverMore 68, který se symbolicky uskuteční 21. srpna na pražském Výstavišti. Největší občanská připomínka srpnové okupace v České republice propojí historiky, pamětníky, kulturní instituce i širokou veřejnost a připomene, že svoboda není samozřejmostí. Letošním tématem jsou „Příběhy těch, kteří tu chyběli“, osudy lidí, kteří byli po roce 1968 donuceni opustit svou vlast. Festival nabídne desítky debat, tematických výstav, dokumentárních projekcí, interaktivních instalací i doprovodný program pro návštěvníky všech generací. Novým partnerem festivalu je letos Ústav pro studium totalitních režimů.

Za pět let své existence se NeverMore 68 stal největší připomínkovou akcí výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a významnou platformou pro organizace, které se věnují historické paměti, lidským právům a obraně demokratických hodnot. Každý ročník otevírá vedle historických souvislostí také aktuální společenská témata a ukazuje, že dějiny nekončí v učebnicích, ale stále ovlivňují současný svět.

„Připomínat si důležité okamžiky naší historie považujeme za důležitou součást občanské odpovědnosti. Projekt NeverMore 68 citlivě a srozumitelně přibližuje události srpna 1968 široké veřejnosti a vytváří prostor pro mezigenerační dialog o hodnotách svobody a demokracie. Jsme rádi, že můžeme být i letos partnerem této výjimečné akce a podpořit uchovávání historické paměti pro další generace,“ říká PR manažerka Alzy Eliška Čeřovská.

Letošní ročník připomene jednu z nejhlubších ran, kterou okupace zanechala – nucený odchod statisíců lidí do exilu. Československo tehdy nepřišlo pouze o své občany. Ztratilo vědce, lékaře, umělce, sportovce, novináře, pedagogy i podnikatele, rodiny ztratily své členy, přátelé své blízké. Každý příběh emigrace představoval osobní drama, ale zároveň znamenal ztrátu pro celou společnost. Festival ukáže nejen známé osobnosti, ale především příběhy obyčejných rodin, které musely opustit domov ve jménu svobody.

„Za každým člověkem, který po srpnu 1968 odešel do exilu, je jedinečný příběh – rozhodnutí, které často znamenalo opustit domov, rodinu, přátele i celý dosavadní život. Neměli bychom zapomínat, že emigrace nebyla pro mnohé svobodnou volbou, ale důsledkem situace, kdy jim komunistický režim nedal možnost žít podle vlastních hodnot. Československo tehdy přišlo o generace schopných a odvážných lidí, jejichž zkušenosti a talent mohly naši společnost dál rozvíjet. Jsem rád, že Ústav pro studium totalitních režimů může být letos partnerem festivalu NeverMore 68. Společně chceme připomenout nejen samotné historické události, ale především osudy konkrétních lidí, kteří se ocitli v těžkých životních situacích, a přesto si dokázali zachovat svou důstojnost a touhu po svobodě. Právě jejich příběhy nám i dnes připomínají, že svoboda není samozřejmostí,“ uvedl Ladislav Kudrna, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Akce nabídne tematický, ale zároveň rozmanitý program po celý den. Debaty s historiky, publicisty, odborníky i pamětníky, kdy součástí programu budou například i diskuse o operaci Asanace za účasti Jaroslava Hutky, podcast Přepište dějiny Martina Gromana a Michala Stehlíka, speciální vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál nebo debaty věnované emigraci, současným geopolitickým hrozbám i ekonomickým dopadům odchodu vzdělaných lidí do zahraničí. Program doplní dokumentární pásma a večerní projekce filmu Taking Off, prvního amerického filmu Miloše Formana natočeného po jeho odchodu do emigrace.

Historie se může opakovat

Významnou součástí festivalu budou také tematické výstavy. Paměť národa představí osudy významných československých exulantů, Muzeum paměti XX. století připomene tvorbu malíře Pavla Vošického, Ústav pro studium totalitních režimů přiveze výstavu Špioni! Kulaci! Fašisti! Češi a Čechoslováci v hledáčku sovětské tajné policie, Příběhy bezpráví připomenou osudy lidí, kteří přišli o život při útěku za svobodou. Spolek Díky, že můžem, představí interaktivní instalace Mapy okupace a Mozaika příběhů, které přibližují lidské osudy prostřednictvím autentických vzpomínek a historických dokumentů. Na akci (před Maroldovým panorámatem) se objeví tank T55, který byl součástí okupačních armád v tehdejším Československu.

Výstava „Chartisté v exilu“ je první vlaštovkou celostátní kampaně Zasvobodu!, která připomíná odkaz a aktuální poselství Charty 77 na základě životních příběhů ze sbírky Paměť národa. Mezi desítkami tisíc emigrantů, kteří naši zemi opustili po roce 1968, představovali disidenti zvláštní skupinu. Zatímco běžným občanům režim v odchodu bránil, svých odpůrců se naopak cíleně zbavoval a k emigraci je doslova tlačil. Říkalo se tomu cynicky „asanace“, tedy ozdravení prostředí,“ komentuje historik Jan Blažek a dodává: „Byli jsme na to i hrdí – režim se bál několika „pisálků“ a nezaměstnaných intelektuálů,“ vzpomínala Daňa Horáková. Chartisté chtěli zůstat a odolávali, někteří ale neúnosnému tlaku podlehli. Po odchodu sovětských vojsk se mnozí vrátili, jiní už cestu zpět nenašli. Jejich nepřítomnost, krátká či trvalá, znamenala pro společnost jako celek ztrátu – s nimi odcházely hodnoty, kultura, ale i duch svobodomyslnosti a pospolitosti. Ještě že jsou dnes zpět! 

Výstava Brotherhood ukáže, že historie se může opakovat

Jednou z novinek letošního ročníku bude mezinárodní výstava Brotherhood běloruského grafického designéra Artura Vakarova. Soubor deseti výrazných plakátů mapuje různé historické podoby ruského imperialismu a ukazuje, jak byl pojem „bratrství“ opakovaně zneužíván jako záminka k okupaci, represím nebo potlačování svobody.

Výstava připomíná nejen okupaci Československa v roce 1968, ale také historické zkušenosti Polska, pobaltských států, Gruzie, Moldavska, Ukrajiny či Běloruska. Prostřednictvím silné vizuální zkratky propojuje události napříč dvěma stoletími a upozorňuje na společné mechanismy propagandy, cenzury, násilí a potlačování národní identity. V době, kdy Evropa opět čelí válce a bezpečnostním hrozbám, získává historická zkušenost nový význam. Brotherhood připomíná, že svobodu nelze považovat za samozřejmost a že znalost historie je nejlepší obranou proti opakování stejných chyb.

Matylda poprvé mezi čtenáři

Festival bude také místem slavnostního představení nového bibliobusu Matylda, který se poprvé vydá nejen mezi čtenáře na Výstaviště. Pojízdná knihovna Městské knihovny v Praze uvítá své návštěvníky v 15.30 hodin a nabídne tematickou literaturu věnovanou roku 1968, exilu, totalitním režimům i moderním dějinám.

Od 16.30 naváže beseda Rok 1968 – příběhy svobody, exilu a odvahy, která připomene osudy lidí, jejichž životy zásadně ovlivnila okupace Československa. Atmosféru doplní také možnost zahrát si dobové deskové hry a nahlédnout do publikací, které pomáhají uchovávat historickou paměť i pro nejmladší generace. Právě propojení knih, vzdělávání a veřejného prostoru symbolicky ukazuje, že připomínání historie nemusí probíhat pouze v muzeích nebo školách. Může, a měla by být, živou součástí města i každodenního života, protože historie se může opakovat jednodušeji než si lze představit.

Dárek pro Putina v Křižíkově pavilonu B

Speciální celodenní program o bezpečnostní situaci v Evropě a také o okupaci Československa v srpnu 1968 uvedou Světlana Witowská a Jindřich Šídlo. Přijďte do Křižíkova pavilonu B a staňte se součástí živého televizního vysílání na sociální sítě. Účast přislíbilo téměř 30 hostů. Začínáme v 10.00 a končíme v 18.00 hodin. Akci organizuje iniciativa Dárek pro Putina.

Pátý ročník NeverMore 68 se uskuteční 21. srpna 2026 od 14.00 do 23.30 hodin na Výstavišti Praha. Vstup je zdarma.

Hlavní partner akce:

Alza.cz a.s.

Partneři:

Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa a Magistrát hl. m. Praha.

Hlavní mediální partneři:

Český rozhlas Radiožurnál, Česká televize

Mediální partneři:

Český rozhlas Rádio Praha, Aerokina

Zapojené instituce: Díky, že můžem, Dárek pro Putina, Paměť národa, Muzeum paměti XX. Století, Ústav pro studium totalitních režimů, Příběhy bezpráví, Národní filmový archiv, Kancelář demokratických sil Běloruska, Gulag.cz, Memorial Česká republika, Političtí vězni a Dekomunizace.cz.

Ve spolupráci s: Zastoupení Evropské komise v ČR, Rakouské kulturní forum, Městská knihovna Praha, Univerzita Karlova

Záštitu nad akcí převzal předseda senátu Miloš Vystrčil.

Zdroj: Výstaviště Praha

www.navystavisti.cz

https://www.protext.cz.

PROTEXT

---

Často kladené otázky