Category: Věda

Praha 27. dubna 2026 – Česko se musí vymanit z modelu montovny a svou budoucnost stavět na výzkumu, inovacích a exportu vlastních technologií. Místo toho zatím úspěšněji exportuje vlastní talentované vědkyně a vědce, kteří se po získání zkušeností v zahraničí již nevrátí. Podle průzkumu Czexpats in Science se chce ze zahraničí „určitě vrátit“ jen deset procent expatů, tedy českých vědců žijících v zahraničí. Odliv mozků přitom není jen otázkou platů.

Od návratu vědce odrazuje uzavřené a netransparentní prostředí, nepotismus a zastaralý systém řízení české vědy, který nemá sílu ani vůli se změnit. Inspirací může být model řízení univerzit, který lépe propojuje akademické prostředí s potřebami společnosti a ekonomiky.

Podle studie organizace Czexpats in Science, sdružující české vědce a vědkyně v zahraničí, jich působí na vědeckých institucích v zahraničí několik tisíc. Z průzkumu, který je součástí studie, vyplývá, že „určitě“ se vrátit plánuje jen 10 %, zatímco zhruba třetina se vrátit spíše nechce. Více než polovina zůstává nerozhodnutá.

„Návrat jen zhruba desetiny vědců a vědkyň je pro českou vědu a ekonomiku velká prohra. Musíme usilovat o návrat alespoň poloviny expatů. Bariérou nejsou jen nízké platy, ale paradoxně i fakt, že vědec přichází zvenčí,“ říká Matouš Glanc, ředitel Czexpats in Science, a dodává: „Ochota k návratu se navíc snižuje s přibývajícími lety v zahraničí a narozením dětí. Když už se expati vracejí, tak nejčastěji nikoli kvůli vědě, ale z osobních důvodů, například kvůli stárnoucím rodičům.“

Místo zájmu o zahraniční zkušenosti narážejí na zavřené dveře

Zájem o návrat tu přitom je. Více než 80 procent dotázaných by rádo s českou vědou spolupracovalo intenzivněji. Problém je, že domácí prostředí je často nedokáže přesvědčit, že o ně skutečně stojí. „Hlavní bariérou pro návrat jsou sice nízké platy (69 %), ale hned na druhém místě stojí netransparentnost výběrových řízení, nepotismus a akademický inbreeding, tedy obsazování pozic vlastními absolventy. Tuto bariéru označila za klíčovou více než polovina dotázaných,“ shrnuje výsledky průzkumu Matouš Glanc.

Respondenti popisují prostředí, kde se o volných místech člověk dozví spíše u piva než z veřejných výběrových řízení.  Ženy uváděly výrazně horší zkušenosti včetně sexismu, který instituce odmítaly řešit. Několik vědců odešlo poté, co upozornili na neetické praktiky a vedení se postavilo proti nim. Přesto většina projevovala zájem o návrat s motivací přispět ke změně.

„Jsem přesvědčená, že na vedoucí akademickou pozici mám kvalifikaci. Ale otevřené pozice nikde nenacházím a mám pocit, že o lidi zvenčí prostě zájem není.“ – anonymizovaná respondentka výzkumu Czexpats in Science.

„Český akademický systém je pro vědce ze zahraničí obtížně čitelný a uzavřený, navíc trpí velkou mírou byrokracie a často nízkými mzdami. Pokud tyhle problémy neodstraníme, Česko nebude dostatečně atraktivní a vědeckým hubem se nestane,“ dodává Jakub Tomek, výpočetní kardiolog z univerzity v Oxfordu.

„Rétorika ze strany fakulty a univerzity ohledně internacionalizace a excelence se nepotkává s praxí a priority jsou skutečně někde jinde.“ – respondent výzkumu Czexpats in Science.

České univerzity trpí kolektivní neodpovědností

Z průzkumu Czexpats in Science navíc jasně vyplývá, že netransparentnost a inbreeding jsou přímým důsledkem systému fungování tuzemských univerzit. Institut pro rozvoj vysokého školství upozorňuje, že české univerzity trpí „kolektivní neodpovědností“.

 „Akademičtí senátoři často mezi kandidáty na rektora hledají toho nejslabšího, který bude do činnosti fakult zasahovat co nejméně a nebude je obtěžovat příliš mnoha inovacemi.“ – Šimon Stiburek, Institut pro rozvoj vysokého školství

Rektor sice formálně odpovídá za univerzitu, ale nemůže prosadit skutečnou změnu bez souhlasu akademického senátu, součinnosti děkanů a dalších aktérů. „Mnoho lidí má schopnost změny zablokovat, ale nikdo je nemůže prosadit. Důsledkem je kolektivní neodpovědnost a nekompetence,“ potvrzuje Pavlína Hubková, právní vědkyně působící na University of Exeter.

Univerzity navíc často fungují jako volné konfederace fakult, kde v důsledku tohoto systému přežívají i neživotaschopné programy: nikoli jako důsledek koncepčního rozhodnutí, ale proto, že nikdo nemá sílu je zrušit. Klíčové pozice se neobsazují v otevřených výběrových řízeních, ale volbou. Často kandidáta kolegové „přemluví, aby to vzal“, protože tyto pozice znamenají odpovědnost bez reálných pravomocí, takže schopní akademičtí manažeři je odmítají.

„Odliv talentu je symptomem stagnace, nikoliv příčinou. Systém se nemůže posunout a otevřít světu, pokud nikdo nenese odpovědnost za strategii, kvalitu a relevanci vědy a vzdělávání či lákání talentů,“ říká Matouš Glanc.

Zahraniční inspirace: silný rektor a správní rada, senát v kontrolní roli

Dobrou zprávou je, že s podobnými problémy se dříve potýkaly i země, které jsou dnes ve vědě a výzkumu na světové špičce. „Je ale důležité nekopírovat slepě zahraniční vzory. Je třeba hledat řešení, která mohou fungovat i v českém prostředí a respektují jeho specifika, jako je důraz na akademickou svobodu nebo nedůvěra k veřejné správě. Velmi si vážíme práce kolegů z Institutu pro rozvoj vysokého školství, kteří přesně toto dělají,“ říká Jakub Tomek.

Příkladem dobrých změn je Finsko, které v roce 2010 změnilo způsob řízení univerzit. Strategické pravomoci přesunulo na správní radu, v níž musí být alespoň 40 % externích členů, a zároveň posílilo roli rektora. Akademickému senátu ponechalo kontrolní funkci. Důležité přitom je, že na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí externí členy správní rady nevybírá stát ani ministři, ale akademický senát. Právě tím finský model posiluje nezávislost univerzit a omezuje riziko zneužití politického vlivu.

„Akademická samospráva nebyla popřena, ale byla transformována do podoby, kdy je mnohem akceschopnější a umožňuje strategické řízení univerzit a efektivní koordinaci napříč fakultami. I díky tomu se Finsku daří rozvíjet jednu z nejinovativnějších ekonomik v Evropě,“ říká Šimon Stiburek, Institut pro rozvoj vysokého školství.

Řešením je profesionálnější výběr vedení univerzit s mezinárodní účastí

Česko se nyní může vydat podobným směrem. Ministr Robert Plaga chce letos předložit věcný záměr nového zákona o vysokých školách. Na přípravě se podílí Institut pro rozvoj vysokého školství i Czexpats in Science, které navrhují pět principů reformy: autonomii spojenou s odpovědností vůči společnosti, řízení tažené misí, vyjasněný vztah fakult a univerzit, jasnou odpovědnost s odpovídajícími pravomocemi a profesionalizaci vedení.

„Nejde o útok na akademickou svobodu. Jde o to, aby české univerzity byly motorem inovací a ekonomické transformace, ne vzdělávacími institucemi, z nichž talentovaní vědci odcházejí do zahraničí bez reálné šance na návrat,“ vysvětluje Pavlína Hubková, právní vědkyně působící na University of Exeter. 

Autoři studie Czexpats to říkají přímo: klíčovým krokem je změna systému řízení univerzit tak, že vedení je vybíráno odbornou radou s mezinárodní účastí. To vyžaduje změnu zákona o vysokých školách.

„Ministr Plaga má k dispozici podporu řady vědců i akademiků, přesvědčivé analýzy i komunitu českých vědců v zahraničí, která čeká na signál, že doma nastává skutečná změna. Pokud tuto šanci promarní, Česko zůstane montovnou, která nedokáže své talentované vědce přivést zpět domů,“ uzavírá Matouš Glanc, ředitel Czexpats in Science.

FINSKÝ MODEL: Správní rada stanovuje strategii, schvaluje rozpočet a vybírá i odvolává rektora. Minimálně 40 % členů jsou externisté, předsedou je vždy člověk mimo univerzitu. Oproti mnoha jiným systémům v Evropě ale členy rady nejmenuje ministr, ale vybírají je sami aktéři zevnitř univerzity, což nezávislost vysokých škol posiluje. Rektor nese odpovědnost za každodenní řízení a personální rozhodování. Univerzitní kolegium (obdoba českého senátu) plní kontrolní funkci, ale nepřebírá operativní ani finanční řízení. Děkani jsou vybíráni rektorem a jsou mu odpovědní za výsledky.

www.czexpats.org

Zdroj: Czexpats in Science

https://www.protext.cz.

PROTEXT

---

Často kladené otázky

Praha 13. dubna 2026 – Klimatická změna a šíření sucha v Evropě nás ekonomicky i ekologicky nutí přehodnotit dogmatický pohled na nepůvodní druhy.

Pohled na rozsah a reálnost problému nepůvodních druhů a rostlinných invazí je do značné míry ovlivněn filozofií ochrany přírody, jejímž úkolem má být konzervace neměnného současného stavu.

Tak ale příroda nikdy nefungovala a fungovat nebude. Přírodní procesy vždy přinášely změny – druhové migrace, následné izolace vedoucí ke vzniku nových druhů (speciaci) i ke změnám celých rostlinných a živočišných společenstev – fytocenóz a na ně adaptovaných zoocenóz v reakci na změny v prostředí.

Jejich hybnou silou byly změny klimatu, geologické procesy a v poslední době také migrace rostlinných druhů, které způsobil a dále působí člověk.

Klimatická změna a šíření sucha v Evropě nás ekonomicky i ekologicky nutí přehodnotit dogmatický pohled na nepůvodní druhy. Investovat astronomické částky do boje s přírodními procesy, které se snaží zacelit mezery v poškozených a vysychajících ekosystémech, se jeví jako ekonomicky neudržitelné a z hlediska ochrany celkové biodiverzity (včetně hmyzu) jako vysoce rizikové.

Ač je to obtížné si přiznat, ve většině případů nemá společnost reálné nástroje ani ekonomické možnosti změnám v přírodě bránit a konzervovat dřívější stav.

V podstatě by to znamenalo nutnost navrátit druhovou skladbu naší přírody a strukturu krajinných segmentů do doby před zámořskými cestami a objevy od počátku 16. století, které vedly k cílenému i náhodnému převážení a rozšiřování mnoha druhů rostlin. Takové představy a snahy jsou zcela nereálné.

Pro představu o aktuální situaci složení české středoevropské flóry (po čtvrtohorních glaciálech, kdy ustupující vegetaci stály v cestě Alpy – proto je ve srovnání s flórou Asie a Severní Ameriky stejných zeměpisných šířek druhově extrémně chudá) lze uvést následující přehled:

Do počátků lidských zásahů do krajiny rostlo u nás jako původní (autochtonní) cca 2000 druhů. Je to chudá, často vzácná, mizející nebo ohrožená flóra. Ostatní druhy naší flóry jsou tzv. allochtonní (cizáci) – cca 1500 druhů.

Dělí se na archeofyty – druhy zavlečené před rokem 1500 (často polní plevele, např. chrpa, mák, heřmánek) – cca 350 druhů. Některé, ve vazbě na polní kultury, se s rostoucí intenzifikací zemědělské výroby staly i velmi vzácnými – např. koukol polní.

A na neofyty – druhy zavlečené po roce 1500. Jsou to „noví přistěhovalci“ převážně severoamerického a asijského původu – cca 1150 druhů, z nichž cca 60–90 má různě vyvinutý invazivní potenciál.

Stovky druhů rostlin se tak během několika století – z geologického hlediska v době poměrně nedávné – staly stálou součástí středoevropské flóry.

O jejich původu mimo naše území většina lidí, a někdy ani odborníků, často nemá ponětí. Tyto druhy přitom podstatně zvýšily dnes tolik žádanou biodiverzitu naší původně velmi chudé flóry.

Za invazivní se z druhů cenných pro opylovatele považují i komule, slunečnice topinambur, nepůvodní astry a mnoho dalších druhů rostlin, a dokonce se uvažuje i o invazivitě ampáku, známého spíše jako evodie, a řady dalších v nedávné době běžně vysazovaných druhů. Některé z nich jsou ale dnes již významnými, a někdy i hlavními zdroji potravy pro různé druhy opylujícího hmyzu, zejména v letním a pozdně letním období.

Šíření řady těchto druhů je přitom v poslední době zesíleno a umožněno klimatickou změnou, zejména mírnou zimou a suchými léty. Jejich úplná eradikace by znamenala další ránu pro biodiverzitu opylujícího hmyzu u nás. Potravní zdroje mnoha druhů hmyzu, které byly dříve zajišťovány jinou strukturou zemědělské výroby v české kulturní krajině, jsou dnes mizivé na polích v létě suchých a vegetačně zcela chudých, často ošetřených herbicidy.

Jen několik desítek druhů neofytů je kompetičně natolik silných, že mohou vést, a v některých případech i vedou, ke změně struktury nebo převažující složky rostlinných společenstev. To je vnímáno jako podstatný zásah do principu konzervace přírody jako neměnného (ač při změně klimatu neudržitelného) původního stavu. V dalších, většinou ale vzácných případech, hrozí nebo mohou hrozit i bezprostřední ekonomické škody. Je třeba přiznat, že některé druhy (zejména bolševník velkolepý nebo v nedávné době se intenzivně šířící starček úzkolistý) představují reálné riziko – ať už zdravotní pro člověka, nebo vytlačováním unikátních, kompetičně slabých společenstev na chráněných územích. Lze jmenovat příklady i velmi vážných hospodářských škod způsobených ve světě rostlinnými invazemi – např. tokozelku na vodních tocích v Africe nebo aktuální znehodnocení pastvin hlodášem evropským v Jižní Americe. Nevidíme ale žádné srovnatelné obrovské ekonomické škody, které by přinášely rostlinné invaze ve střední Evropě.

Náhled na ekologické škody se přirozeně liší podle toho, jak moc chceme konzervovat trvale neudržitelný současný stav fytocenóz, do kterého zasahuje mnohem zásadnějším způsobem lidská činnost a klimatická změna. Řešení problémů rostlinných invazí by se však vždy mělo opírat o důkladnou analýzu a vyčíslení bezprostředních nákladů i bezprostředních výnosů, stejně jako o analýzu budoucích příležitostí a rizik. Nezbytné je přitom hodnotit právě ekonomická kritéria, protože likvidace určitých druhů na daných lokalitách může mít jak ekonomický přínos (např. obnova pastvy), tak může být provázena i ekologickou a ekonomickou ztrátou v důsledku velkého úbytku potravy a s ním spojeného úbytku vitality a denzity populací opylujícího hmyzu – nejen včel medonosných. Bezprostřední ekonomickou ztrátu představuje i výrazné snížení celkové produkce medu, když EU je z 50 % v této produkci nesoběstačná (ČR přibližně z 25 %) a také ztrátu produkce vysoce hodnocených druhových medů.

Nyní uveďme několik příkladů druhů podstatných z hlediska včelařství a kontroverzních z hlediska nařízení EU č. 1143/2014 v České republice:

Bolševník velkolepý – modelový příklad poměrně úspěšného omezování s přísnými restrikcemi. Druh šířící se ze západních Čech (Mariánskolázeňsko, kde byl jistou dobu i „snůškovou rostlinou“) je přesto znám ostrůvkovitými výskyty z celého území ČR. Ohrožuje pastviny i s průnikem do lesů. Dokáže být atraktivním zdrojem nektaru i pylu opylujícímu hmyzu.

Křidlatka japonská, kterou opyluje a její šíření umožňuje u nás běžně rozšířená opletka čínská. Dále křídlatka sachalinská a její hybrid s křídlatkou japonskou – křídlatka česká. Silně potlačované druhy na předním místě restrikčních seznamů EU a ČR. Dříve byly křídlatky ale považovány za perspektivní zdroj pro produkci biomasy i v ČR. Jsou známé kvalitní tmavé druhové medy z křídlatek, poněkud připomínající medy pohankové (příbuzné rostliny stejné čeledi), ale méně výrazné a příjemnější sladové chuti i vůně s obsahem pro lidskou výživu zdravotně cenného resveratrolu.

Klejicha syrská – pochází ze severní Ameriky, kde se na ní živí housenky motýla monarchy stěhovavého. Linné se hrubě zmýlil při pojmenování v jejím původu. Je to výborná nektarodárná rostlina. Poskytuje mnoho velmi ceněného medu vynikající kvality v Maďarsku, Rumunsku a pochopitelně také v USA a v Kanadě. V EU seznamu je na předních místech k likvidaci. Do ČR se šíří především do teplých oblastí jižní Moravy z Panonské nížiny, částečně se šíří i v Polabí a jiných teplejších lokalitách ČR na lehčích až písčitých půdách.

Netýkavka žláznatá – další likvidovaná invazivka. Soupeří hlavně s kopřivami podél eutrofizovaných vodních toků. Je velmi cenným zdrojem nektaru pro včely a zejména čmeláky, stejně jako křídlatky a klejichy, v pozdním létě, kdy na mnoha místech je absolutní nedostatek nektaru v přírodě.

Pajasan žláznatý – rychle rostoucí teplomilná invazivní krátkověká dřevina, šířící se samovolně hlavně na jižní Moravě, ale i v „tepelných ostrovech“ měst. Tento dvoudomý strom je velmi vydatným zdrojem nektaru. Známe již i druhové medy dobré kvality z jižní Moravy, dříve i z Vídně, Prahy a jiných větších evropských měst.

Velké kontroverze vyvolává stále i trnovník akát – klíčový zdroj medné snůšky na Moravě, jihozápadním Slovensku, Maďarsku i celém Balkánu. Podíl akátového medu na roční celkové produkci medu v České republice je v průměru 20 % tj. 1500–2000 tun v hodnotě minimálně 225 mil. Kč. Hodnota této produkce v zemích Balkánského poloostrova je ovšem nejméně 10krát větší. Již z tohoto hlediska jsou představy o potřebě vymýcení akátin v Evropě zcela absurdní. Ostatně severoamerický akát představuje hlavní snůšku včel i ve východní Asii – např. na Korejském poloostrově.

Javor jasanolistý – jeden z nejcennějších zdrojů pylové výživy včel v pozdním předjaří.

Dalšími cennými zdroji pylu pro včely medonosné, samotářky a čmeláky jsou janovce a vlčí boby. Rovněž severoamerické celíky kanadský a obrovský jsou zdrojem velkého množství nektaru (známý je i kvalitní druhový med z celíků) i pylu a cennou živnou rostlinou i pro mnoho druhů pestřenek.

Jakkoli je ochrana původní biodiverzity považována za legitimní cíl, koncept „původnosti“ je však v biologii často arbitrární. Pokud bychom šli do důsledků, museli bychom se ptát, které období je to „správné původní“ – doba poledová, kterou provázely velké klimatické změny, raný středověk, nebo rok 1500? Přitom absolutní snaha o eradikaci (úplné vyhubení) nepůvodních druhů rostlin naráží na tvrdou ekonomickou realitu. Evropská unie odhaduje roční náklady spojené s invazními druhy (včetně živočichů a patogenů) na 12 až 20 miliard EUR. Z toho podstatná část padá na snahy o plošnou likvidaci rostlin, která je často předem odsouzena k neúspěchu.

Pokud bychom přistoupili k úplné eliminaci klíčových neofytů, ekonomické dopady by se dělily do dvou hlavních kategorií: přímé náklady na likvidaci a ušlý zisk ze ztráty ekosystémových služeb.

1. Odhadované náklady na likvidaci a management zahrnují:

• Mechanickou a chemickou likvidaci: Odstranění odolných druhů, jako je křídlatka nebo bolševník, vyžaduje víceleté zásahy. V ČR se například náklady na likvidaci křídlatky na 1 hektaru pohybují ve stovkách tisíc až milionech korun. Plošná likvidace invazivních neofytů v rámci celé ČR by stála desítky miliard korun bez záruky trvalého úspěchu.
• Následná péče: Pouhé odstranění invazivního druhu nestačí. Uvolněná nika musí být osázena a udržována, jinak prostor okamžitě obsadí jiné ruderální či invazivní druhy. To představuje trvalý mandatorní výdaj pro státní správu i soukromé vlastníky půdy.

2. Finanční ztráty pro včelařství a ekonomiku

• Přímá produkce medu: Jak již bylo zmíněno, jen akátový med představuje v ČR hodnotu minimálně 225 milionů Kč ročně. V celoevropském měřítku (zejména Maďarsko, Rumunsko, Balkán) jde o produkci v hodnotě stovek milionů EUR. Úplná likvidace neofytů včetně těch, které poskytují pozdní snůšky (klejicha, netýkavka, zlatobýl, křídlatka aj.) by znamenala drastický propad produkce medu v Evropě a krach mnoha komerčních včelařství.
• Zvýšené náklady na péči o včelstva: Bez pozdně letních zdrojů nektaru a pylu z nepůvodních druhů vznikají v krajině „hladová okna“. Včelaři by museli více investovat do umělého dokrmování cukrem a dokonce i pylovými náhražkami, což by zvedlo náklady o desítky procent na včelstvo a snížilo vitalitu zimních generací včel. Současně by došlo k extrémnímu zhoršení výživy divoce žijících opylovatelů, často v naší v létě vysychající krajině převážně závislých na neofytech.
• Hodnota opylování (Ekosystémová služba): Ekonomická hodnota opylování hmyzem je pro zemědělství obvykle vyčíslována jako 10krát až 15krát vyšší než samotná produkce medu. Oslabení populací včel a volně žijících opylovatelů (čmeláků, samotářek, motýlů, pestřenek) v důsledku ztráty neofytů by se projevilo propadem zemědělských výnosů u hmyzosnubných plodin (řepka, slunečnice, ovocné sady) v řádech miliard korun ročně jen v rámci ČR.

V kontextu klimatické změny můžeme hodnotit plošnou likvidaci významných neofytů z hlediska krátkodobých i dlouhodobých ekonomických a ekologických dopadů s přihlédnutím k rozšiřujícímu se suchu a oteplování.

Krátkodobé hledisko (0–5 let)

Aspekt	Charakteristika	Ekonomický / Ekologický dopad
Náklady	Extrémní výdaje na herbicidy, těžkou techniku a lidskou práci.	Vyčerpání rozpočtů ochrany přírody na úkor jiných, efektivnějších projektů.
Výnosy	Lokální uvolnění prostoru pro kompetičně slabší původní druhy.	Pozitivní efekt pouze na specifických maloplošných biotopech (např. rašeliniště, stepi).
Ztráty	Okamžitý propad snůšky nektaru a pylu pro opylovatele.	Výrazný pokles produkce medu, podvýživa řady hmyzích populací v pozdním létě.

Dlouhodobé hledisko a klimatická změna (5+ let)

Zde se naplno projevuje nereálnost snah o konzervaci historického stavu a z nich plynoucích hrozeb. Klimatická změna mění pravidla hry a nepůvodní druhy se často stávají jedinou záchranou pro udržení funkčních ekosystémových vazeb.

• Kolaps opylovacích sítí v obdobích sucha: Původní mělkokořenné rostliny v horkých letních měsících zasychají a netvoří nektar. Hlubokokořenné nepůvodní dřeviny i byliny (akát, pajasan, tolice vojtěška, vičenec ligrus, některé komonice, celíky, vlčí boby aj.) dokážou čerpat vodu i v extrémním suchu a poskytují potravu v době, kdy původní flóra selhává. Jejich absence by vedla ke kolapsu populací hmyzu.
• Eroze a degradace půdy: Mnoho neofytů (akáty i křídlatky na ruderálních stanovištích) plní protierozní funkci tam, kde by vlivem sucha původní vegetace nepřežila.
• Ztráta konkurenceschopnosti evropského zemědělství: Bez zdravých populací opylovatelů klesne efektivita produkce potravin, což povede ke zdražování a nutnosti dovozu ze zemí s odlišnými environmentálními standardy.

Proto je na místě změna paradigmatu:

• Akceptace adaptivních ekosystémů: Místo plošného boje za desítky miliard lze finance přesměrovat na precizní ochranu a výzkum nejcennějších lokálních biotopů a zbytek krajiny nechat adaptovat se na nové klima i s pomocí nově příchozích druhů.
• Komerční využití: Využití potenciálu nepůvodních druhů pro včelařství, produkci biomasy (energetické plodiny) nebo získávání cenných látek (resveratrol z křídlatky).

Můžeme také konstatovat, že na území ČR byla v minulosti vysazena řada druhů nepůvodních vrb a topolů, které jsou cennými zdroji pastvy včel v předjaří. Genetický materiál těchto druhů má schopnost pronikat i do genofondu našich původních středoevropských vrb a topolů, a vznik nových hybridů přitom není příliš sledován.

Rozpory, které bezprostředně nesouvisí s problematikou opylujícího hmyzu, jsou i mezi zájmy ochrany přírody a ekonomickými zájmy lesnictví. Příkladem je snaha o potlačování dubu červeného, borovice vejmutovky a borovice černé nebo douglasky tisolisté v našich lesích.

Zvláštní případ představuje aktuální šíření starčeku úzkolistého, který stejně jako jiné druhy starčeků obsahuje v nektaru pyrrolizidinové alkaloidy. Je to však, jako mnohé jiné invazivní druhy, rostlina kvetoucí většinou až od pozdního léta. Šíří se v posledních letech rychle kolem komunikací – zejména dálničních. Včelám ale tyto alkaloidy významněji neškodí a běžně se ani do medu nedostávají. Je to opět spíše rozšíření pastevních příležitostí na konci vegetačního období.

Podrobněji je o jednotlivých druzích původní i nepůvodní české flóry, včetně jejich invazního potenciálu a případných rizik, pojednáno v knize Včelí pastva, kterou vydal Spolek pro rozvoj včelařství MÁJA.

Názory, že jmenované i další invazivní rostliny působí negativně na včelstva nebo i jiné opylovatele, považujeme za nepodložené. Je tomu právě naopak. Problém rostlinných invazí jistě existuje, má však specifické příčiny a také často zveličované důsledky.

RNDr. Václav Švamberk

předseda Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA

Zdroj: Spolek pro rozvoj včelařství MÁJA

www.majabee.cz

https://www.protext.cz.

PROTEXT

---

Často kladené otázky

Columbus (USA) 8. dubna 2026 – Konverzační přístup ke 150 letům propojených vědeckých poznatků nastavuje nový standard pro spolehlivé objevování. CAS, divize Americké chemické společnosti, dnes oznámila spuštění CAS Newton℠, vědecké, inteligentní agentní AI vytvořené speciálně pro vědecké objevy. CAS Newton vychází z publikovaných vědeckých poznatků, které mají na starosti vědci z CAS, a čerpá z více než 150 let literatury v rámci CAS Content Collection™, aby zajistila přesnost a vědeckou pečlivost.

Díky tomu, že poznatky generované umělou inteligencí vycházejí z komplexních a ověřovaných vědeckých poznatků, poskytuje CAS Newton spolehlivé odpovědi, které pomáhají výzkumníkům s jistotou se orientovat v nejednoznačnostech, protichůdných výsledcích a neúplných důkazech a urychlit tak pokrok. První zpětná vazba od uživatelů potvrzuje hodnotu tohoto přístupu, přičemž tři ze čtyř respondentů hodnotí odpovědi CAS Newton jako důvěryhodnější než odpovědi od jiných nástrojů umělé inteligence.

„CAS poskytuje nejautoritativnější, nejkomplexnější a nejpečlivěji ověřované údaje z oblasti chemie, jaké jsou k dispozici,” uvedl John Yates, profesor ze Scripps Research Institute, který hovořil jako soukromá osoba. „Vývoj inteligentních agentů umělé inteligence na vrcholu tohoto základu výrazně rozšíří přístup k informacím a zlepší efektivitu. CAS Newton posílí možnosti uživatelů a promění běžné uživatele ve vysoce efektivní superuživatele.”

Na základě zpětné vazby od uživatelů je CAS Newton považována za nejlepší agentní AI pro vědu, protože konverzačním způsobem reaguje na složité vědecké otázky a v průběhu dotazování zachovává kontext, a to na základě publikovaných vědeckých poznatků ověřovaných v rámci dat CAS. Prostřednictvím následných interakcí upřesňuje otázky a syntetizuje výsledky v několika krocích, čímž snižuje bariéry v přístupu k důvěryhodným vědeckým poznatkům a pomáhá výzkumníkům efektivněji přecházet od otázek k poznatkům, přičemž zachovává vědeckou preciznost napříč disciplínami.

• Získejte nové a hlubší poznatky z publikovaných vědeckých dat: CAS Newton čerpá z databáze CAS Content Collection a propojuje pojmy z chemie, biologie, materiálových věd a oblasti duševního vlastnictví.
• Ušetřete čas a získejte spolehlivé odpovědi, které urychlí vaše rozhodování: vědecky orientované agentní pracovní postupy shrnují rozsáhlé referenční soubory do stručných poznatků a upřesňují svůj přístup v závislosti na hloubce dotazů.
• Zajistěte snadný přístup ke globálním vědeckým poznatkům: CAS Newton poskytuje konverzační přístup k celosvětově publikovaným vědeckým poznatkům, aniž vyžaduje specializované znalosti v oblasti vyhledávání.

„Zavedení CAS Newton představuje zásadní změnu v tom, jak vědecké poznatky proudí v rámci výzkumu,” uvedl Tim Wahlberg, produktový ředitel a prozatímní prezident společnosti CAS. „CAS Newton kombinuje vědecky orientovanou agentní umělou inteligenci se spolehlivostí a správou datové sbírky CAS Content Collection, takže výzkumníci mohou přejít od otázky k podloženým odpovědím, které mohou ověřit. Jeho působnost přesahuje rámec jediného rozhraní a oslovuje týmy přímo v jejich pracovním prostředí, včetně zabezpečených prostředí, která organizacím umožňují využívat CAS Newton společně s vlastními daty. To poskytuje vedoucím pracovníkům v oblasti výzkumu a vývoje a výzkumným pracovníkům praktickou cestu k rychlejším inovacím, aniž je ohrožena důvěra.”

Organizace zabývající se výzkumem a vývojem mohou nasadit CAS Newton v zabezpečených prostředích a integrovat ji spolu s vlastními daty prostřednictvím MCP (protokolu kontextu modelu), API (rozhraní pro programování aplikací) a platforem umělé inteligence třetích stran. Tento přístup umožňuje týmům inovovat s využitím vlastních dat a zároveň zachovat spolehlivost, správu a důvěryhodný vědecký základ dat CAS napříč výzkumnými pracovními postupy. V souladu s přístupem CAS k etické umělé inteligenci funguje CAS Newton v rámci bezpečných hranic aplikace, což zajišťuje, že žádné uživatelské vstupy nejsou sdíleny mimo řešení a že dotazy a výsledky nejsou nikdy použity k procvičování modelů napříč uživateli.

Uživatelé nyní mají přístup k CAS Newton v rámci CAS SciFinder®, CAS BioFinder® a prostřednictvím samostatného rozhraní CAS Newton. Další informace najdete na úvodní stránce CAS Newton na cas.org. 

O společnosti CAS 
Společnost CAS propojuje vědecké poznatky z celého světa s cílem urychlit průlomové objevy, které zlepšují životy lidí. Pomáháme inovátorům na celém světě efektivně se orientovat v dnešním komplexním datovém prostředí a činit sebevědomá rozhodnutí v každé fázi inovačního procesu. Jako specialisté na správu vědeckých poznatků budují členové našeho týmu největší autoritativní sbírku vědeckých dat na světě, která je spravována lidmi, a poskytuje nezbytná informační řešení, služby a odborné znalosti. Vědci, odborníci na patenty a vedoucí pracovníci z různých odvětví se spoléhají na CAS, která jim pomáhá odhalovat příležitosti, snižovat rizika a zpřístupňovat sdílené znalosti, aby mohli rychleji přejít od inspirace k inovacím. CAS je divizí Americké chemické společnosti. Spojte se s námi na cas.org.

Zdroj: CAS

---

Často kladené otázky

Nagoja (Japonsko) 6. dubna 2026 – K-679: Nový konjugát unimicely nesoucí protilátku a léčivo vykazuje nádorově selektivní farmakokinetiku, rozsáhlou intratumorální distribuci a vynikající účinnost v neklinických zvířecích modelech

Společnost Kowa Company, Ltd. (sídlo: Nagoja, prefektura Aiči, Japonsko) dnes oznámila nadcházející prezentaci neklinických dat pro K-679, svůj nový konjugát unimicely nesoucí protilátku a léčivo (ADUC) s nevídanou kapacitou pro navázání léčiva. Sloučenina vyvinutá s využitím patentované micelární technologie společnosti Kowa prokázala nádorově selektivní farmakokinetiku, rozsáhlou intratumorální distribuci a vyšší účinnost u solidních nádorů exprimujících EGFR ve srovnání s konvenčními konjugáty protilátek (ADC). Údaje budou prezentovány na výročním zasedání Americké asociace pro výzkum rakoviny (AACR), které se bude konat v San Diegu v Kalifornii od 17. do 22. dubna 2026.

Informace o prezentaci:

Název prezentace: Selektivní intratumorální distribuce a účinnost po léčbě T-DXd u K-679, EGFR-cíleného konjugátu unimicely nesoucího protilátku a léčivo (ADUC) s ultra vysokým poměrem léčiva k protilátce (DAR).

Název sekce: Technologie a platformy pro protilátky 2

Datum a čas prezentace: 21. dubna 2026, 9:00 až 12:00 CST (10:00 až 13:00 ET)

Číslo plakátu: 4396.

Přednášející: Hideo Yoshida

Abstrakt prezentace je k dispozici na adrese AACR Annual Meeting 2026 Itinerary Planner | Prezentace

Další informace o výročním shromáždění AACR 2026 naleznete na webových stránkách akce na následujícím odkaze: Výroční shromáždění AACR 2026 | Shromáždění | AACR

O látce K- 679

K-679 je konjugát unimicely nesoucí protilátku a léčivo (ADUC). Jedná se o nový typ ADC využívající patentovanou micelární technologii společnosti Kowa, který se v současné době nachází ve fázi neklinického vývoje. Tento konjugát kombinuje anti-EGFR protilátku s unimicelami nesoucími léčivo (DM1), které do jediného polymerního řetězce začleňují značné množství užitečného zatížení. Tento inovativní přístup dosahuje ultra vysokého poměru léčiva k protilátce (DAR) přibližně 45 molekul DM1 na jednu protilátku, což je výrazně více než u konvenčních ADC.

V neklinických studiích prokázal K-679 ve srovnání s referenčním konjugátem protilátky a léčiva (ADC) nádorově selektivní farmakokinetiku, rozsáhlou intratumorální distribuci a shodné prostorové farmakodynamické účinky u xenograftových modelů. K-679 rovněž vykázal protinádorovou účinnost u kolorektálních xenograftových modelů odvozených od pacientů (PDX) s nízkou a heterogenní expresí receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR).

Kontakt pro média:

Ian MehrKowa

Research Institute, Inc.

919-433-1600

imehr@kowaus.com

Logo – https://mma.prnewswire.com/media/320297/kowa_research_institute_inc_logo.jpg 

---

Často kladené otázky